Řepy
Řepská naučná stezka
V loňském roce byla otevřena Řepská naučná stezka, která má celkem 17 zastavení. Počet zastavení není náhodný, protože Řepy jsou městskou částí Prahy právě s číslem 17. Když se podíváte na orientační mapu naučné stezky ( www.repy.cz/uploads/naucna_stezka_repy/mapa.pdf ), zjistíte, že zastavení, které je nejblíže Kolibě Javorník, v níž se bude konat svatební veselka, má číslo 10. Odtud je možné se vydat směrem na sever kolem řepského hřbitova na zastavení č. 8 a 9, kde je vyhlídka. Pro milovníky delších procházek se nabízí možnosti vydat se na Bílou horu, k zámku Motol nebo ke klášteru sv. Karla Boromejského.
Krátce k historii
Nejstarší zmínka o obci Řepy pochází z roku 1264. Původně patřila břevnovskému klášteru.
V českých i německých textech jsou uváděny například názvy Zepy (13. stol.), Žepy (1474), Ziepy (1541), Ržeppi (1684), Ržeppy (1708 – 1741), Rzeppy (1848). Na začátku 20. století byla obec původně součástí okresu Praha – venkov, pak patřila k okresu Praha – západ. Od 1. ledna 1968 se Řepy staly součástí hlavního města Prahy, pod státní správou Prahy 6. V roce 1850 měla obec 312 obyvatel, v roce 2013 již přes 24 tisíc. Od roku 1994 jsou Řepy samostatnou Městskou částí Praha 17 o rozloze 326 hektarů, s vlastní samosprávou a se státní správou v přenesené působnosti.
Řepské železniční nádraží
Železniční zastávka a později nádraží na jedné z nejstarších železničních tratí Buštěhradské dráhy ze Smíchova do Hostivic, zvaná také pražský Semmering, je v provozu od roku 1872. Cestu pražským Semmeringem můžeme jenom doporučit! Je to nádherná vyhlídková jízda. Pokud byste se chtěli projet směrem do Řep, zde najdete více informací. Vláček vyjíždí ze Smíchovského nádraží a vystoupit můžete na zastávce Praha-Zličín.
Řepská fauna
Z motýlů je tu rozšířen otakárek fenyklový, babočka paví oko nebo lišaj šeříkový. Mezi ptáky tu mají domov krahujec, poštolka, strakapoud, jiřička, straka, koroptev nebo drozd. Obzvláště v zimních měsících jsou v Řepích k vidění početné kolonie havranů. Pod střechou panelových domů hnízdí rorýsi. Ze savců zde žijí ježci, krtci, kuna, tchoř tmavý (ochočená forma tohoto zvířete se jmenuje fretka), hraboš a netopýři rezaví a večerní. Velmi zajímavou oblastí z hlediska botanického i zoologického je tzv. Řepská step.
Kostel sv. Martina
Tento kostel je vedle kláštera sv. Karla Boromejského další významnou dominantou Řep. Zájemci o podrobnou historii tohoto původně románského kostelu najdou další informace zde.
Domov sv. Karla Boromejského
V roce 1858 zakoupila Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského pozemek zvaný Taicmanův dvůr v Řepích a na něm v letech 1858 až 1864 vystavěla klášter v klasicistním stylu. Jeho součástí se stal kostel sv. Rodiny, který byl posvěcen v roce 1861 vikářem a farářem Slavíčkem z Neutonic.
Klášter původně sloužil jako sirotčinec, jenž byl po čtyřech letech péče o 400 sirotků kvůli epidemii trachomu (oční choroby) zrušen. V roce 1864 bylo rozhodnuto, že zde bude zřízena ženská věznice, která začala fungovat od roku 1865.
Zajímavostí je, že v letech 1861 až 1879 zde po propuštění ze žaláře pracoval jako zahradník pověstný loupežník Václav Babinský, jenž v Řepích také zemřel a je pochován na místním vězeňském hřbitově.
V letech 1933 až 1934 byl kostel sv. Rodiny vymalován v beuronském stylu bratrem Antonínem Vrbíkem, členem řádu sv. Benedikta z Prahy – Emauz. Zakladatelem beuronské umělecké školy je P. Desiderius Lenz z benediktinského opatství Beuron v Německu. Jedná se o syntézu starokřesťanského umění, byzance a gotiky obohacenou o prvky umění egyptského. V řepském kostele byly užity motivy ze života sv. Rodiny, zvláštností jsou i vyobrazení mnoha andělů.
V roce 1948 došlo ke zrušení ženské trestnice a budova byla upravena na ústav sociální péče pro dospělé. V roce 1950 pak dochází k násilné likvidaci Kongregace a odsunutí řádových sester do pohraničí. V té době započala i devastace kostela sv. Rodiny. Celý interiér byl zničen, malby zabíleny a zařízení včetně oltáře, varhan a zvonů zmizelo. Byla odstraněna věž kostela, který následně sloužil jako garáž pro nákladní automobily.
Od roku 1958 se uživatelem budovy kláštera stává Výzkumný ústav zemědělské techniky.
Po navrácení majetku Kongregaci byla po roce 1990 započata rekonstrukce zchátralého ob-jektu včetně restaurování kostela. V průběhu restaurátorských prací byla ze vzácných maleb odstraněna přemalba a zachovalé části maleb byly zafixovány. V současné době kostel slouží potřebám komunity sester boromejek, farnosti sv. Martina a v neposlední řadě jako řepský kulturní stánek, ve kterém se koná mnoho koncertů.
V roce 1996 Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského zakládá Domov sv. Karla Boromejského, který slouží nemocným seniorům. Součástí objektu je také oddělení výkonu trestu pro ženy spadající pod vazební věznici Ruzyně. Tím bylo navázáno na historii ženské věznice v objektu kláštera.
Domov sv. Karla Boromejského je nestátní nezisková organizace, která by bez podpory mnoha institucí, organizací a individuálních dárců nemohla plnit své poslání.
Domov sv. Karla Boromejského nabízí také bohatý kulturní program. Více o současnosti kláštera se dozvíte na jeho webu www.domovrepy.cz.
